RcRo – svěží vítr na rockové scéně
10. 12. 2009 8:35 | Ze života
Firefox 3 Beta 3 a údajně vylepšená správa paměti
17. 2. 2008 23:16 | Počítače, Ze života
Tak zní oficiální poznámka k vydání. A zní velmi slibně. Dnes jsem se však přesvědčil, že změny jsou bohužel zatím nedostatečné. Celý den programoval jeden web. Nebyl jsem připojen k internetu a tak jsem jen celý den v podstatě obnovoval několik stránek jednoho webu. Žádné přehrávání multimedií, žádné cacheování tisíců obrázků. Večer však Firefox zabíral více než 150 MB operační paměti. Což je docela mnoho. Práce na správě paměti však prý stále pokračují, tak doufám, že se vývojářům podaří do budoucna tyto nemilé záležitosti odstranit.
Ta naše služebna česká
14. 2. 2008 10:24 | Ze života
Dnes se však nabízí bohužel pouze neradostný pohled na skladiště nábytku. Zhruba před rokem nabídlo vedení školy službě rekontrukci této jejich kanceláře. Místnost byla z elánem vystěhována a to tak, že zde zůstal jen koberec a na zemi smutně ležící server cryo. Tak vypadala služebna zhruba před půl rokem. Z plánů na rekonstrukci bohužel asi sešlo, možná ani neexistuje služba. Do služebny se vrátil nábytek, který zabíral místo na chodbě. Po čase se na sloužebnu vrátil i server Earth. Do služebny se však nevrátil život. Nábytek je zde jen ledabyle naházený. Po zemi se válí spouta pošlapaných zpřelámaných UTPček. V rohu svinutý konzolový kabel od skvělého otvírači dveří, který v rámci SOČ sestrojil bývalý služebník „Oskar“:http://shell.sh.cvut.cz/~oskar/blog/. Chtěl jsem kabel zapojit, ale nebylo kam. Cryo jsem nenašel, už asi neexistuje.
Služebna není teď jen sklad nábytku, jsou to vzpomínky a pozůstatky. Klávesnice zabezpečovačky patří (dnes už učiteli) Tomášovi, pípák na dveřích Oskarovi, a telefoní přístroj Aneta zase mě. Mohl bych si ho dnes odnést domů, ale já ho zde nechám nechám ho zde na památku služby.
UPDATE: Při odchodu jsem si všimnul, že telefon, který leží na poličce není moje Aneta, ale školní melodie. Aneta prostě někam zmizela stejně tak jako repráky, které jsem na služebně nechával. Narozdíl od klávesnice alarmu a čtečky čipů nebyly tyto věci přišroubované ke zdi.
A nyní několik slíbených fotek (omluvte zhoršenou kvalitu, přeci jenom to je z telefonu):
The Jackson Singers – Amazing Gospel Christmas
30. 11. 2007 2:50 | Ze života
Naše rodinná firma „DECOMA CZ s.r.o.“:http://www.decoma-service.cz/ má s kapelou dobrý vztah. Kapela nás ohromila již před pár lety. V roce 2005 jsme se stali pořadateli jejich „koncertu v Liberci“:http://www.decoma-service.cz/clanek50.html a letos jsme je do Liberce pozvali jako hosty „Svatební mánie 2007″:http://www.svatebni-manie.cz/. Při rautu, který se konal po koncertě na galavečeru Svatební mánie jsme s členy kapely seděli u jednoho stolu a bylo to velmi veselé. Povídalo se a taky zpívalo! Oceňuji jejich přirozený cit pro rytmus a schopnost člověka „dostat do varu“.
Vstupenky na včerejší pražský koncert jsme dostali a tak nic nebránilo tomu na koncert vyrazit. Bylo nás šest já, rodiče, brácha, obchoďačka Jana a floristka Simona. Seděli jsme v první řadě a během koncertu očima a úsměvy se zpěváky intenzivně komunikovali. Fitzroy Burroughs, leader kapely, dokonce jednu písničku věnoval „Liberec family company“, což bylo velice příjemné. Celý koncert byl úžasný a uběhl mi až nevídaně rychle. Píseň střídala píseň až do samotného závěru – písně „Oh, happy day!“.
Přesto, že jsme po koncertě byli pozváni do zákulisí se s muzikanty rozloučit, skvělá atmosféra libereckého večera se neopakovala. Přeci jenom byli umělci z koncertu pořádně vyčerpáni. A tak jsme po pár slovech s Fitzroyem, Leonem (kterého mimochodem přezdíváme Tedy Bear :-) ) a jejich manažerkou Wendy odjeli domů.
**Update:** Mám tady tři videa, která snad alespoň trochu přiblíží atmosféru koncertu:
Dita In Memoriam
5. 11. 2007 21:28 | Ze života
Smutek spojený s událostmi posledních dní dnes prouhloubila ztráta všemi milovaného člena rodiny. Deset let stará fenka německé dogy Dita naposledy vydechla dnes ráno v 7 hodin.
Byl to naprosto úžasný pes. Klidná, mírumilovná a vždy šťastná. Nejradši měla vycházky do přírody a vyhřívání se v teple krbu nebo slunečních paprsků. Její oblíbené místo, kde se oddávala právě tomuto vyhřívání, bylo pod jabloní za domem. Do posledních dní byla čilá a běhala po okolí jako srnka.
Osudným se jí stalo až poranění papilomu, který ji rostl na hrudi a ze kterého začala krvácet. Přestože nenáročná operace proběhla v pořádku. Nápor spojený ze ztrátou krve a zvládnutím narkózy už její srdíčko nezvládlo a dnes ráno se definitivně zastavilo.
Děkujeme Ti všichni za to, že se s námi mohla být a že jsme s Tebou mohli prožít spoustu hezkých chvil. Budeš nám všem chybět.
Fronta na autobus
8. 2. 2007 13:33 | Ze života
striktně dodržují. U nás jsem se s ním však ještě nesetkal. Mám na mysli frontu
na autobus. Spočívá v tom, že když přijdete na nástupiště nezačnete s ostaními
cestujícími tvořit chumel, ale frontu. To má své výhody. Především, že se při
nastupování nemusíte mačkat nejužším místě – dveřích autbousu. Chce-li člověk
něco změnit měl by začít od sebe. To ale v tomhle případě není dost dobře možné.
Ať se postavíte jakkoliv ostatní lidé se nepostaví za vás, ale vedle vás v rámci
zachování chumlu. Na založení takovéto fronty jsou potřeba minimálně tři až
čtyři lidé a ochota a všímavost alespoň většiny ostatních cestujících.
Dnes se mi stalo ale něco, co zcela obrátilo v oblasti čekání na autobus můj
život zcela naruby. Byla tam! Přišel jsem na nástupiště autobusového nádraží
v Chrastavě a ona tam stála a čekala na autobus do Liberce. Viděl jsem ji
poprvé v životě a hned jsem se od ní zamiloval. Byla to láska na první pohled.
Zařadil jsem se na konec a užíval si ten krásný pocit. Za mnou přicházeli další
lidé a všichni se poslušně zařadili na konec. Jen vpředu pár lidí stálo
v hloučku a zcela evidentně vůbec netušili o co by mohli přijít. Pak přijel
autobus a všichni poslušně a uspořádaně nastoupili. Nikdo se netlačil u dveří,
každý věděl kdy příjde na řadu.
Doufám, že se s touto frontou na autobus nesetkávám naposled. Vím jen, že
například na Fügnerce se s ní asi jen tak nepotkám.
U zubaře
28. 12. 2006 0:42 | Ze života
Když jsem dorazili do čekárny, udivilo nás množství lidí, kteří na zubaře čekali. Představa, že strávíme celý den v čekárně nebyla zrovna příjemná a tak se mamča šla zeptat sestřičky, jestli nemáme raději přijít někdy jindy. Nakonec jsme zjistili, že jsme objednáni až na půl jedenáctou a mohli jsme se v klidu ještě prospat. Udělali jsme si tedy malý výlet do okolí a v půl jedenácté byla čekárna skutečně prázdná. Uvelebil jsem se v pohodlném křesle v čekárně a v klidu pročítal Roverský kmen. Když po chvíli z ordinace vyšel brácha s tím, že mu zuby krvácejí a musejí se trochu zklidnit, než se zaplombují začal se mě zmocňovat neklid. Vstal jsem z křesla a nervózně jsem přecházel po čekárně sem a tam. Pak jsem konečně přišel na řadu… Co sedmička to kaz a jedna zkažená šestka jako bonus. Nic moc! Naštěstí mě dnes čekala jen jedna sedmička a šestka vedle. Nepříjemné na tom je to, že mě tento výlet čeká ještě jednou v březnu :-(.
Ve zbytku času, kdy Edie mordoval zbytek naší rodiny jsem se prošel po Novém městě. Mám zde spoustu vzpomínek. Jednak zde končili jedny z mých prvních skautských výprav a také nemohu zapomenout na skvělou předakci s Castor – Gemini. Zrovna vysvytlo slunce a svými rozehřívalo z noci promrzlou zem. Nové město mám rád.
Bez internetu
11. 12. 2006 10:25 | Ze života
Protože v našem domě je i kancelář Decomy, je pro nás spolehlivý internet velice důležitý. ADSL 512 je již na cestě (alespoň doufám) a Wi-Fi se zatím rušit nebude. Internet by tedy měl být mnohem dostupnější.
Přestože mi výpadky internetu znemožňují práci, mají i pozitivní dopady. Mohu na sobě pozorovat co se mnou život bez internetu dělá. Vypadá to, že jsem ještě zdráv. Nepřítomnost internetu ve mě nevyvolává svědění, pupínky, zrychlený dech ani jiné abstinenční příznaky. Uvidíme za pár let. :-)
Kryštof: Rubikon Tour
25. 11. 2006 16:36 | Ze života
O tom, že jsem se na koncert těšil jako malej kluk a nemohl se ho dočkat svědčí to, že jsem před arénou nedočkavě přešlapoval už od šesti, přestože koncert začínal až v půl osmý. Když mi Caesh napsal, že na koncert nejde, už to vypadalo, že půjdu sám. Ne, že by mi to zkazilo celý večer, ale přece jenom atmosféru koncertu velice rád sdílím s někým koho znám. Pak jsem potkal dva skauty od nás z oddílu z několika skautkami z Majáku a Ještědu. Bezva! Vypadalo to na bezva sešlost!
Koncert začal předkapelou „Prowizorium“:http://www.prowizorium.com/, která nás nezaujala. Možná je to ale úděl předkapel, že nedokáží uspokojit publikum naleděné na kapelu, na kterou přišli. Navíc frontmanova gesta a výkřiky typu běhání ze strany na stranu, hraní na cizí nástroje, „My jsme Prowizorium“, či „Ať žije Liberec!“, byla až příliš častá a nucená. Jinak skupina měla spíše význam jakéhosi *aperitivu*, který povzbuzoval chuť((uměleckou samozřejmě)) na další umělce.
Poté nastoupila „Peha“:http://www.pehaweb.sk/, což byl o poznání příjemnější hudební zážitek. Všeobecně největší rozkoš vyvolala písnička „Spomal’“:[http://www.youtube.com/watch?v=fp87h07-FDo]. Měl jsem však pravdu, že skupina od které znám necelé dvě písničky mě moc bavit nebude. Pokud neznám text, nedokážu si prostě (nejen) koncert vychutnat natolik, jako kdybych ho znal. To je možná důvod proč u většiny písniček platí, že čím ví je poslouchám, tím víc se mi líbí.
Po krátcé přestávce se jeviště rozšířilo a na pódium velice vtipně nastoupila celý večer očekávaná kapela „Kryštof“:http://www.krystof.net/. Jediný kdo chyěl, byl „Richard Krajčo“:[http://cs.wikipedia.org/wiki/Richard_Kraj%C4%8Do], ten se schoval do obrovské zakryté kostky, které vyjela po rampě až téměř nad hlediště. Pak z kostky spadla plachta a Krajčo se objevil, to už byla ale první písnička **Potok lávový** v plném proudu. Během koncertu se střídaly písničky starší s písničkami z nové desky Rubikon.
Z kocertu jsem byl naprosto uchvácen. Troufám si říct, že to byl nejhezčí koncertm který jsem viděl. Ano viděl, z hlediska poslechového nedokáži konderty mezi sebou provnat, ale vizuální a scénické efekty byly úžasné. Podobné akce mi dávají možnost se vybít a ke spokojenému životu je potřebuji stejně jako výlety do přírody (i když ne tak často). Kam se chystám příště? Rád bych zašel na vánoční koncert „Čechomoru“:http://www.cechomor.cz/, a zcela jistě nevynechám nejbližší koncert skupiny „Chinaski“:http://www.chinaski.cz.
Přikládám několik fotek z koncertu, které jsem pořídil.
Rodinné video
20. 11. 2006 21:08 | Ze života
Doma jsem zjistil, že od čtvrtka stále ještě nefunguje internet a navíc jsem v Liberci zapomněl flashku. Z toho vyplíval volný večer bez práce, protože bez těchto prostředků nebylo co dělat. Zapnul jsem tedy video a jal jsem se digitalizovat rodinné záběry z mého ranného dětství. Nakonec se u počítače sešla celá rodina a v malém náhledovém okénku digitalizačního procesu jsme sledovali chvíle, kdy jsme s bráchou byli o poznání menší a rodiče o poznání mladší:-). Bylo to komické, zábavné, zajímavé, poučné, historické, nostalgické, roztomilé, neuvěřitelné a místy trapné. Bylo zajímavé pozorovat jak některým lidem, přestože se hodně změnili, zůstali některé náviky, postoje či fráze. Byl to příjemný večer.
A jak to dopadlo s digitalizací? Po dvou stočených videokazetách jsem zjistil, že jsem měl zvukovou úroveň nastavenou příliš vysoko a zvuk je tedy. Přebuzený. Takže můžu začít znovu. Holt smůla.