E-mail a změny v /etc/mail/local-host-names
11. 2. 2007 21:50 | Fotosoutěž, Linux
bádání měl jistě smůlu. Na vině kromě mojí neschopnosti si adresu udělit byla
neschoponost sendmailu načíst si novou konfiguraci ze souboru
*/etc/mail/local-host-names*. V tomto suoboru jsou na jednotlivých řádcích
uvedeny názvy domén, které daný mail server považuje za své a poštu na ně doručenou
ukládá na základě dalších pravidel do schránek.
Přesto, že doména wnc.cz v tomto souboru byla a sendmail byl restartován, nebyl
ochoten tuto změnu příjmout a smířit se s ní. E-mail se pak vrátil odesílateli
s tím, že cílový mail server mail.osl.cz (na který vede MX záznam v DNS) zprávu
odmítl se zdělením *relaying denied*. To znamená, že adresa vašeho serveru není
oprávněna ze serveru mail.osl.cz provádět takzvaný relaying, čili přeposílání.
To je v pořádku. Je to tak z důvodu omezení šíření spamu. Možná se
domníváte, že pokud byla zpráva odeslána z důvěryhodného počítače (těmi jsou počítače
v síti osl), tak by měla dorazit. Ani toto se nedělo. Server sice přiznal, že
počítač je z jeho sítě a zprávu by měl poslat dál, ale nezdálo se mu, že MX
záznam ukazuje na něj, čimž by vznikla nekonečná smyčka.
Řešení se našlo v podobě příkazu *make* aplikovaným v adresáři */etc/mail*. Tento
příkaz zajistil aktualizace databáze a po restartu e-mailu už vše fungovalo jak
by mělo. Tedy fungovalo by…
V rámci různých pokusů přesvědčit mailserver jsem si zkoušel i hrát z nastavením
práv k mému maildiru. Občas pokud mám problém a domnívám se, že je to problém
z oprávněním zkouším ho jej nastavit na hodnotu 777. Na tom jsem však docela
pohořel, protože procmail odmítl doručovat do takto nebezpečně (ne)zabezpečeného
adresáře. Do logu však napsal pouze **EX_TEMPFAIL** tedy dočasně nedoručeno. A než
jsem oběvil toto…
Fronta na autobus
8. 2. 2007 13:33 | Ze života
striktně dodržují. U nás jsem se s ním však ještě nesetkal. Mám na mysli frontu
na autobus. Spočívá v tom, že když přijdete na nástupiště nezačnete s ostaními
cestujícími tvořit chumel, ale frontu. To má své výhody. Především, že se při
nastupování nemusíte mačkat nejužším místě – dveřích autbousu. Chce-li člověk
něco změnit měl by začít od sebe. To ale v tomhle případě není dost dobře možné.
Ať se postavíte jakkoliv ostatní lidé se nepostaví za vás, ale vedle vás v rámci
zachování chumlu. Na založení takovéto fronty jsou potřeba minimálně tři až
čtyři lidé a ochota a všímavost alespoň většiny ostatních cestujících.
Dnes se mi stalo ale něco, co zcela obrátilo v oblasti čekání na autobus můj
život zcela naruby. Byla tam! Přišel jsem na nástupiště autobusového nádraží
v Chrastavě a ona tam stála a čekala na autobus do Liberce. Viděl jsem ji
poprvé v životě a hned jsem se od ní zamiloval. Byla to láska na první pohled.
Zařadil jsem se na konec a užíval si ten krásný pocit. Za mnou přicházeli další
lidé a všichni se poslušně zařadili na konec. Jen vpředu pár lidí stálo
v hloučku a zcela evidentně vůbec netušili o co by mohli přijít. Pak přijel
autobus a všichni poslušně a uspořádaně nastoupili. Nikdo se netlačil u dveří,
každý věděl kdy příjde na řadu.
Doufám, že se s touto frontou na autobus nesetkávám naposled. Vím jen, že
například na Fügnerce se s ní asi jen tak nepotkám.